Plevíci na tripu: Sněžnice na Vysočině, zbytečnost, určitě ne, 12.1.2025

Pravidelně se vám snažíme sdílet naše zážitky z cestování a přidat nějaké zajímavé tipy, které stojí za návštěvu či za vyzkoušení. Tentokrát trochu změna, protože poprvé přinášíme podrobnější zkušenost, nebo chcete-li minitest a věříme, že na následujících řádcích najdete to, co hledáte. Fotr Plevouš si totiž pod stromeček naježil základnější sněžnice a nyní se vám pokusí předat svoje první dojmy.

V první řadě bych rád zdůraznil, že s podobným produktem jsem doposud neměl žádné zkušenosti, pominu-li samo domo pokus něco takového v mládí zhotovit z prkének a tak doufám, že informace budou užitečné. U nás na Vysočině již nebývá sněhu mnoho, ale když na pár dní něco napadne, bývá z toho většinou kalamita a tak jsem již delší čas po nějakých sněžnicích pokukoval. Definitivně mě k nákupu přiměla zkušenost z Krkonoš, kdy jsme se synem v závějích a mrazu na Zlatém návrší u Vrbatky takřka zapadli. Článek ze zmíněného mrazivého výšlapu najdete zde: https://fotrnatripu.tv

Neberte následující řádky jako reklamu, jde pouze osobní zkušenost s výrobkem, který lze zakoupit v řetězci se sportovním vybavením Decathlon. Jedná se o nejzákladnější model sněžnic SH 100 Easy Mountain a v nabídce jsou tři velikosti rámu, podle velikosti boty. Nejmenší velikost rámu je určena nejmenším dětem, střední potom větším dětem a dospělým s menší nohou a největší rám patří všem ostatním. Pro moji velikost bot 45 je poslední velikost rámu úplně ideální a udávaná váha páru 1,8kg (naváženo 1,7kg) je takřka neznatelná. Ostřílení uživatelé sněžnic budou ze zkušenosti zajisté namítat, že opravdové sněžnice mají vypadat a fungovat jinak, ale nejsou sněžnice jako sněžnice. Bavíme se zde totiž o základním modelu za necelých 1400 Kč, který dokáže nabídnout více než jsem čekal. Dobré je zmínit jejich konstrukci, kdy je rám vyroben z relativně pevného termoplastického polyuretanu, který je na druhou stranu i poddajný. Neznamená to, že by se rám kroutil, podél boty je dostatečně pevný, ale pata a špička je při chůzi poddajná a díky tomu se s těmito sněžnici dá jít takřka stejně jako bez nich, protože dokonale kopírují chůzi a dovolují i odraz od špičky. To z nich za mě dělá docela zajímavý výrobek pro běžnou nenáročnou turistiku. 3x až 4x dražší modely sněžnic mají většinou pevný rám a ohyb/pohyb je vyřešen jinak. Každý si tedy musí vybrat co vlastně očekává, nebo využít možnosti nějaké půjčovny a vyzkoušet různé konstrukce sněžnic, aby si udělal představu.

Sněžnice SH 100 jsou s botou spojeny pomocí „vázání“ a tří masivních suchých zipů, které nebylo nutné po prvotním utažení během výšlapu utahovat. Spojení s botou bylo tedy pevné a po chvíli jsme o sněžnicích ani nevěděl. Na 26 kilometru dlouhý „testovací“ výšlap, jsem si do výbavy přidal i nordic hole, abych zaměstnal i zbytek těla a krátce před sedmou ranní vyrazil do čerstvě napadaného prašanu.

První testovací metry byly spíše ve znamení zjistit, jak se dá na nový došlap spolehnout a to z mírného kopce s umrzlým sněhem pokrytým prašanem. Již tento úsek ukázal, že „podrážka“ sněžnic je i díky šestici hrotů dostatečně dimenzována pro chůzi. Když zmiňuji hroty, je dobré zmínit, že jsou vyměnitelné, umístěny ve dvojicích vedle sebe a to pod patou, dva pod prstovou částí a dva těsně před prsty, které zajištují jistotu při záběru špičkou. Cesta mě zavedla na dostatečně zasněženou asfaltovou cyklostezku, kde jsem si až po čase všiml, jak mi čas od času podklouzla hole, ale sněžnice držely. Zkusil jsem tedy omést vrstvu sněhu a pod ním byla docela slušná vrstva hladkého ledu, která pro sněžnice neznamenala sebemenší problém, otisk hrotů na obrázku níže.

očištěná ledová ploch a uprostřed zřetelný otisk hrotů po pouhém došlápnutí a vpravo vyznačení všech hrotů

Pouze když jsem kráčel opravdu hodně agresivně, tak větší vrstva sněhu občas díky zhutnění poodjela, ale k uklouznutí nedošlo, protože v tu dobu se již ke slovu dostaly zmíněné hroty. V místech, kde jsem předešlý den hodil nekontrolovaně záda, jsem si teď kráčel zcela bez zaváhání a hlavně bez obav. Zajímalo mě, jakou budou mít účinnost sněžnice v hodně ostrém svahu a tak jsem se pustil ve zhruba 10 centrimetrech sněhu z bývalého železničního náspu dolů a jen lehce se jistil holemi. Ani v této chvíli jsem se nedostal do nesnází a nejinak tomu nebylo ani v opačném směru, kde se naplno ke slovu dostávají také přední hroty. Co se týče chůze ve větší vrstvě čerstvého navátého sněhu, tak sněžnice mají určitě limity, ale ani 50cm vrstva sněhu neznamenala, že bych se propadl po koleno, ale rozhodně jsem nekráčel pouze po povrchu. Vliv na to zajisté má i fakt, že tyto sněžnice mají menší plochu k rozložení váhy, nežli dražší sourozenci, ale především váhový limit do 90kg, který vykrmen po Vánocích lehce překračuji. Přes to vše byla chůze svižná, jistá a především zábavná a o tom to hlavně je.

Ke konci výšlapu, jsem již začal pociťovat větší únavu a v tento okamžik se mi do cesty postavila vyfoukaná ledová plotna, která byla navíc mírně z kopce. První nakročení bylo spíše na jistotu s podporou hůlek, ale zbytek zhruba 10metrového úseku jsem prošel již v normálním tempu a bez nějakého náznaku nejistoty. Byl jsem mile překvapen, co těch 6 hrotů na každé sněžnici snese. Chůze po louce či ušlapaném sněhu je naprosto bez problémů, stejně tak po vyhrnuté silnici, jen zde přes tenkou vrstvu sněhu dochází ke zvýšenému kontaktu hrotů o asfalt a také k jejich většímu opotřebení. V cíli výšlapu jsem zkontroloval hroty a nejvíce opotřebené jsou ty úplně přední, potom o něco méně ty prostřední a takřka bez známek opotřebení ty zadní. Co se týče hrotů, jsou vyměnitelné a dají se pořídit stejně jako náhradní stahovací suché zipy ve standardní nabídce náhradních dílů Decathlonu. Poněkud nestandardní se mi již zdá možnost si pořídit celé „vázání“ a tím ze sněžnic mít takřka nezničitelného parťáka na zimu.