Pěší trek z Českého ráje na Vysočinu 11.-18.7.2021

 

REPORT z prvního dne na tripu: 

Trip, den první 11.7.2021. Vyrážíme vlakem do Turnova kde je plánován start našeho putování. Cesta vlakem ubíhá dobře, ale jak posléze zjišťujeme, dosti komfortních 8minut na přestup v Mladé Boleslavi nemusí stačit!! V Poděbradech vlak zastavil a čekáme na policii, dva pasažéři nemají platnou jízdenku ani peníze. Nabíráme 20 minutové zpoždění, ale strojvůdce se snaží ztrátu stáhnout a motoráček drtí co to jde, mezi tím komunikuje s vlakem na který máme přestupovat. Naštěstí má také zpoždění a nakonec pro nás vše dobře  Něco před půl desátou jsme konečně v Turnově a vyrážíme po vlastních a zátěží zpět domů. Již první stoupání značně prověřuje naší fyzičku a je nám jasné, že tohle nebude opravdu zadarmo a bude to bolet. Na bolesti nohou a ramen zapomínáme jen díky kocháním se krásami naší vlasti, v našem případě Českého ráje...

První důležité zjištění: bederní pás u krosny je nutné mít řádně a hodně utažený, aby přenesl celou váhu zátěže a šetřil vaše ramena. Jinak to skutečně nejde a zničí vás i pouhých 10 kil zátěže....
Jde se nám již lépe, proplétáme se mezi skalami a fotíme tu krásu. Myší díra cestou na Hrubou skálu je vskutku pro rozměry krosen limitující a protahujeme se jen tak tak. Krátce po dvanácté jsme na Hrubé skále a dáváme si výbornou zelnou polévku. Nyní myší dírou zpět a blížíme se ke konci skalních útvarů. Neznačenou cestou se dostáváme do míst odkud můžeme nerušeně sledovat tyčící se zříceninu hradu Trosky. Impozantní pohled! Pokračujeme po červené značce zvané Zlatá stezka Českého ráje až na Trosky, které cestou fotíme snad ze všech stran. V malé dědince Křenov si dáváme něco teplého do žaludku a s blížící se bouřkou mizíme v lesích u Mladějova, kde hledáme, kam zavěsíme a zaplachtujeme naše hamaky před deštěm. Jak zjišťujeme, plánované místo je jedna velká paseka a tak se vracíme ke skalám nad rybníkem Doly a s prvními kapkami se začínáme "zabydlovat". Déšť sílí a houstne, jsme mokří až na kost a stále nemáme kam složit hlavu. Trvá nám to snad věčnost....
Dostáváme se ke druhému zjištění: zavěšení hamak v lese za domem v suchu a teple, se neshoduje s realitou a potřebou vše před deštěm rychle schovat. Věřte že na poprvé nám to trvalo cca dvě hodinky a klepali jsme se u toho zimou jak ratlíci...
Dílo se nakonec povedlo, vylévame vodu z bot a následně i ze zbytků věcí a jsme vděční, že náhradní oblečení máme napytlované a tedy suché. Je něco málo po 22hodině a my znavení uleháme ku spánku, který není zase tak klidný jak bychom si přáli....
Třetí zjištění: spaní v hamace je příjemné, ale nesmí být bouřka a vám zima již když uléháte, trochu to trvá než se zahřejete. A vzhledem k tomu, že toto byla naše vůbec první noc v "divočině" (spaní pod stanem v kempu známé=nelze srovnávat) neustálé Plevouš sleduje/hlídá kde se co šustne než se ujistil, že je tu bezpečno 😉.

První den tripu nám nakonec hodil přibližně 23 kilometrů.

Čtvrté zjištění: plánované večerní psaní reportů z cesty je takřka nereálné, pokud jaksi není čas nebo počasí tomu nepřeje. Proto se toto pokusíme doplnit dodatečně během dalších dní.

Pár fotek z prvního dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/114877870859930/

 

REPORT z druhého dne na tripu: 

Trip, den druhý 12.7.2021. Máme první ráno po noci strávené v hamakách a probouzíme se v lese za neustálého kapání kapek vody na celý zavěšené nad námi. Jak posléze zjišťujeme, nejde již o déšť, ale i tak je kapek hodně. Obloha je podmračené, teplota kolem 14°C a my zjišťujeme, co vše máme mokré a co si dnes můžeme obléci.  Kontrolujeme stav bot, Plíva má v botech slimáka a Plevič asi tři centimetry vody.... nechápeme jak je to možné, když je měl pod hamakou na které pod celou spal. Začínáme se balit a u toho přikusujeme makový závin. Balení a smotávání všech lan a provazů nám strašně trvá, stejně jak následné rovnání do krosen. Lezeme do rozmáchaných bot a v 9:40 konečně vyrážíme na cestu. Po 30 minutách přicházíme z krásného údolí do Mladějova a v místních potravinách si kupujeme pečivo a krájime lovečák ke snídani a při ní bilancujeme naše dosavadní zážitky. Počasí se začíná pomalu vybírat a vypadá to na krásný den. Z Mladějova pokračujeme po červené turistické značce která nás přes dětský stanový tábor, kde nabíráme vodu, přivede kolem prvních skalních útvarů až pod zříceninu pískovcového hradu Pařez, který následně celý prolézáme. Zajímavé místo, které není tak hojně navštěvované a není tedy turistickým návalem pískovec tolik opotřeben, jako jiná známější místa Českého ráje. Přecházíme silnici a vcházíme do první části Prachovských skal. U rybníků Pelíšek (čistě pouze vodou!!) přepereme ve vodě tekoucí od studánky včera promočené a zašpiněné oblečení, dáme malou svačinku a jde se dále po červené ke zpoplatněné bráně do skal. Cestou nemůžeme vynechat ani vyhlídku Českého ráje, kde se vzájemně s jednou rodinnou fotíme, je tu krásně a díky tomu, že je pondělí, turistů je zde minimum. Za vyhlídkou přecházíme na žlutou značku a uzoučkou úžlabinou, kam se sotva s krosnami vejdeme, scházíme mezi skalami k rozcestí Zadní Točenice. Zde se nám naskytuje impozantní pohled na skály nad a všude kolem nás. Pokračujeme nyní náročným vyšlapem zvaným Císařská chodba, kde díky zátěži dostávají naše nohy pořádně zabrat! Stáčíme se doleva na zelenou barvu, po níž se přes Hlaholskou a Hakenovu vyhlídku blížíme ke konci placené části skal. Poslední část prohlídky jdeme již po červené značce a nevynecháváme ani znamou Křížíkovského vyhlídku a jsme venku. Procházíme obci Prachov a za ní se po zelené turistické značce doslova škrábeme na méně známou skálu a vyhlídku zvanou Převýšina. Fotíme se a díváme daleko do kraje, vidíme Trosky, Ještěd, ale také Jičín, kam máme namířeno. Je 15hodin a něco teplého do žaludku by se hodilo. Scházíme že skály a na modré míjíme Rumcajsovu jeskyni, procházíme dedinkou Brada a kolem koupaliště i rybníku Kníže vcházíme do centra Jičína. Je čtvrt na šest a my konečně "obědváme". Nemáme času na zbyt a tak cestou na vlak řešíme rychlý nákup špekáčků k večeři a také kde přesně vystoupit.

Dostáváme se k pátému zjištění: plánování trasy i noclehu u počítače vypadá jinak, než v reálu a v okamžiku, kdy se blíží tma je nutné plány přehodnotit.

Proto nakonec z vlaku nevystupujeme v Ostroměři, ale ještě přestupujeme na další, který nás dovezl až do Šárovcovy Lhoty, kde v 19 hodin startuje závěrečná část dnešního tripu. Potřebujeme se dostat na hřeben Hořického chlumu kde byl plánován bivak. Jak se nakonec ukázalo, vystoupit ve Lhotě byl skvělý tah, neboť naše cesta vedla přímo kolem studánky s v jejím odtoku se dalo velice rozumně "osprchovat". Těsně před půl devátou jsme se vyškrábali na hřeben a u dřevěného sezení zakládáme bivak. Tentokrát nebudeme zavěšovat hamaky, ale vyspíme se pod širákem. Opékání špekáčků odkládáme z časových důvodů až na ráno, fotíme západ slunce a chvíli po desáté uleháme do spacáků. Dobrou noc.

Druhý den tripu nám nakonec hodil přibližně 25 kilometrů.

Pár fotek z druhého dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/114948410852876/

 

REPORT z třetího dne na tripu: 

Trip, den třetí 13.7.2021. Je tu ráno a začíná nám další den. Tato noc byla příjemná i když díky spaní na zemi a na kraji lesa hodně chladná, ale nepršelo a to se počítá. Než se mládež probudila, vyrazil tatík do lesa pro chrastí a několik kousků suchých větví, vyčistil místní ohniště a připravil na oheň. Probouzení bylo jednoduché, neboť vidina premiérového opékání špekáčků k snídani, byla velkým lákadlem pro všechny. Po špekáčcích přišel na řadu dezert, ve formě opečené anglické slaniny, to byla lahoda! Mezi tím než jsme se najedli a zabalili věci, oheň klidně dohořel, ještě jsme jej prolili dvěma litry vody a jde se. Míjíme uzavřenou rozhlednu Hořický chlum, trháme si do pusy lahodné červené třešně a míříme do Hořic. Na kraji města ulevujeme našim unaveným nohám a měníme trekové boty za lehčí pěnové. Naše první kroky vedou kam jinam, než do místní výrobny i prodejny Hořických trubiček. Jeden z dalších cílů našeho tripu byl splněn, 40 kusů trubiček si řádně vychutnáváme a při tom aktualizujeme náš blog i profil na Facebooku. Dva kilásky se vrátíme ku centru a od Sokolovny se drápeme do strmého kopce na němž se nachází místní historický hřbitov. Pokračujeme po červené značce přes dědinku Doubrava kde doplňujeme vodu a opět měníme obutí. Následnou nezáživnou přímou lesní pasáž si krátíme slovní hrou a těšíme se na oběd, který je plánován v Miletíně. Scházíme těžbou zasaženou strmou pasáží a míjíme samotu, u které prosíme o vodu. Přichází pán ve středních letech a jeho první slova nemile potěší Plívu "kam jdete chlapi?" :-) Trochu podebatujeme, poděkujeme za výbornou chladnou vodu a pokračujeme značně hladoví dále po červené přes Rohoznici do Miletína. Odbíjí 13 hodina a my při pohledu na papír s nápisem "prostory k pronájmu" propadáme beznaději. Jak se následně v cukrárně dozvídám, restaurace Sousedský dům byla v červnu uzavřena a nezbude nám tedy nic jiného než se kilometr vrátit na kraj obce, kde naštěstí vaří a dokonce točí výbornou zmrzlinu. Slušně se najíme, dostatečně zavodníme a hlavně ulevíme naším unaveným a bolavým nohám. Pokračujeme stále po červené a dostáváme se do místa zvaného Miletínské lázně s místním léčivým pramenem. Tankujeme v dnešním parném dnu plnou a jdeme dále. Dostáváme se do místního borůvkářského ráje, zde by se nejeden milovník sběru borůvek snad zbláznil. Celou cestu i hluboké lesy lemují nedohledné lány borůvčí. Plíva nelení a "nacpává" se jednou borůvkou za druhou. Každý sen musí skončit a tak i ten náš a z borůvkového ráje se dostáváme zpět do civilizace a procházíme obcí Dolní a Horní Dehtov (opět se cpeme třešněmi), vlevo si všímáme nejvyšších partií Krkonoš a míříme dále k bývalé tvrzi Zátluky. Toto byl náš záchytný bod a pravděpodobné nocležiště, které se však nakonec ukázal pro bivak nevhodné. Sundáváme krosny, usedáme do altánku a přemýšlíme co dál. Při pohledu do mapy, se vhodnější pro přespání jeví skalní oblast zvaná Čertovy hrady. Pokračujeme tedy dále po zelené turistické značce, zastavujeme se na koupačku u příjemného rybníku Zátluky, odkud je to již co by kamenem dohodil, do našeho přeplánovaného místa noclehu. Je 19 hodin a my vcházíme do skal s démonickým názvem, který až vzbuzuje obavy, co že se zde v noci může dít. Trochu zde pofukuje a tak hledáme více chráněné místo a začínáme zavěšovat hamaky a přidáváme preventivně jako ochranu před větrem celty. Je krátce po osmé noční, dáváme si večeři a Plevouš telefonuje s kámošem, který nemá dobré zprávy. Po celodenním tropickém dni, různě po republice, hrozí silné bouřky a tak pátráme po předpovědi počasí, radarech a nakonec narychlo celý bivak upravujeme. Začíná se stmívat, svítíme si pod nohy a motáme mezi šňůrami od celt, které jsme natáhli nad hamakami. Věříme však, že všechno naše snažení nebude třeba a užijeme si bezstarostnou noc. Dle všeho, by totiž, naši polohu měl déšť zasáhnou až následující den časně ráno. Proto se domlouváme, že si přivstaneme, abychom alespoň všechny věci včas suché zabalili do pytlů a uchránili je před promoknutím, kterému se jinak nevyhneme. Dobrou noc.

 

Během třetí dne jsme nakonec ušli 26 kilometrů.

Pár fotek z třetího dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/115845644096486/

REPORT ze čtvrtého dne na tripu: 

Trip, den čtvrtý 14.7.2021. Po příjemné noci a ničím nerušeném spánku se jako první opět probouzí Plevouš. Krátce před pátou hodinou zjišťuje jak to vypadá na radaru s deštěm a podle večerní domluvy budí zbytek našeho týmu. Mládež se hrabe z hamak celkem radostně, neboť na ně čeká jejich oblíbená snídaně, křupavé musli zalité Eiskaffeem a především návštěva ZOO :-) . V průběhu snídaně začínáme balit náš bivak a snažíme se co nejvíce věcí narvat do dvou krosen, které mají díky přibalené pláštěnce větší odolnost proti promoknutí. Veškeré věci sice máme zabaleny v igelitech či taškách, ale nechceme nic podcenit. Věci na spaní necháváme v pytlích v krosně, která není proti dešti odolná, ale to nevadí, neboť víme, že další noc budeme spát podstatně civilizovaněji a hamaky ani celty již potřebovat nebudeme a tedy bude dost času na jejich vysušení. Spacáky jsou chráněny před deštěm po celou dobu tripu v silných odolných pytlech a tak je o ně dobře postaráno.

Z toho plyne šesté zjištění: je podstatné mít před deštěm chráněno co nejvíce věcí a především spací pytle! Spát v mokrém spacáku, bych nikomu opravdu nepřál - viz částečná zkušenost z první noci.Je 7 hodin a my vyrážíme, oblečení ve větrovkách, vstříc dešti. Po červené značce opouštíme les a po silnici jdeme směr ZOO Dvůr Králové nad Labem. Za zády začíná obloha povážlivě tmavnout, jsou slyšet hromy a my se snažíme jít co nejsvižněji, třeba to stihneme až do města, kde bude možné se někde schovat. Bohužel tomu tak není a mezi poli přichází hustý déšť, jsme okamžitě mokří, ani jsme nestihli vyndat celtu, pod kterou bychom se mohli schovat. Nedá se nic dělat, pokračujeme dále a rozmáchaní jako hastrmani tatrmani se blížíme k ZOO. Vzhledem k tomu, že máme minimálně hodinku čas, než má otevírat, hledáme nějaké útočiště, kde se před lijákem schovat. Zaujala nás pekárna, tak si odkládáme věci, dáváme chutnou druhou snídani, trochu se zahříváme a přemýšlíme jak nám asi dnes v rozmáchaných botech bude.... Využíváme ještě čas, stavujeme se pro nějaké pití v nedalekých potravinách a za stálého deště se blížíme k ZOO. Jsme tu ZOO Dvůr Králové nad Labem je před námi. Pod stříškou odkládáme krosny a studujeme ceník, ještě je 30minut čas než mají otevírat. Přichází mladá pokladní a ptá se, jestli nám může pomoci. Vysvětluje, že již mají otevřeno a zjištujeme kde krosny bezpečně odložit. "Uvnitř jsou zamykatelné skříňky" nám říká a odchází zpět do útrob pokladny.Jdeme zaplatit a vcházíme do ZOO, hledáme skříňky, trochu detektivka, ale nakonec je tu rozuzlení, krosny se tam při troše snahy nacpat daří. Jsme volní :-) !!! Jak to chodí v ZOO asi každý zná. tak popis zkrátíme. Bylo to příjemné dopoledne a především vyhřáté, kryté části to bylo něco, pro naše promočená těla a co takový fukar na ruce na WC, to je fajnový ohřívač nohou.... Pravdou bylo, že ze začátku byla většina výběhů prázdná, ale to především díky krmení zvířat, nikoli dešti. Návštěvníků také minimum, proto jsme si to náležitě užili a po třech a půl hodinách ZOO opustili. Naštěstí déšť již ustal a tak oblečení začalo schnout a bylo nám stále příjemněji. Další milou zastávkou a odměnou především pro mládež, i když fotřík si také přišel na své, byl oběd. Rychlé občerstvení, zvané Dlabárna, padlo Plevoušovi do oka, již při plánování našeho tripu a tak i díky recenzím, byl velice zvědavý, jak se na tento hamburgerový ráj budou děti tvářit. Nabídka burgerů byla velice rozmanitá a ta vynikající chuť, bašta jako blázen! Ještě teď se nám sbíhají sliny, jen když o tom píšeme.... Za nás nejlepší burgery, jaké jsme doposud jedli a že jich nejen v ČR nebylo málo. Můžeme všem jednoznačně doporučit, budete určitě spokojeni. Krátce po 13 hodině jsme se s příjemnou obsluhou rozloučili a vyrazili na další kratší procházku směr vlakové nádraží. Na nádraží a posléze ve vlaku nám oznámili, že v Pardubicích, kde máme přestup, je výluka a budeme muset přestupovat, naštěstí času na přestup máme dost a tak usedáme a čas si krátíme aktualizací našeho blogu. Cesta ubíhá, my přestupujeme na výlukový autobus a následně další vlak, který nás má dopravit do Přelouče. Cestou zjišťujeme, že by šlo vystoupit i dříve, ušetřit nějaký ten čas a především další šlapání kilometrů v rozmáchaných botech. V půl čtvrté tedy vystupujeme na nádraží Valy a jsou před námi poslední dva kilometry čtvrtého dne. Nocleh máme zajištěn v kempu Marin Mělice a jak posléze děti zjišťují, nebudeme spát v hamakách, ale v indiánském týpí, pěkně na postelích, ale ve vlastních spacácích. Zabydlujeme se, hledáme plavky a spěcháme do příjemné čisté vody místního písáku. Děti využívají skluzavku a přes to, že nás všechny ukrutně bolí plosky nohou, pořádně si užíváme relax u vody. Následuje pořádná a pečlivá očista těl i vlasů ve sprše, která je na žetony a kontrola stavu našich nohou. Plevouš si během dne vypěstoval docela slušnej puchejř, ale ani zbytek účastníků tripu na tom není o moc lépe. Plíva i Plevič mají oblepené paty a sem tam nějaká ta otlačenina z bot. Toto bohužel k dlouhému putování patří a "musí" se to vydržet. Na večeři jsme si, ještě před očekávanou bouřkou, zašli do místního bufíku a potom na posteli začali hrát kostky. Bouřka se přihnala chvilku po deváté a byli jsme skutečně moc rádi, že tentokrát nejsme venku. Blesk za bleskem, hrom za hromem a déšť, že by psa nevyhnal. Jak bouřka rychle přišla, tak naštěstí také odešla a my něco před jedenáctou hodinou uléháme do postelí, chvilku si ještě povídáme a pak se jde spát. Dobrou noc.

Čtvrtý den tripu nám včetně šmatlání po ZOO hodil přibližně 16 kilometrů.  

Pár fotek ze čtvrtého dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/115851527429231/

23.července 2021 19:30: REPORT z pátého dne na tripu: 

Trip, den pátý 15.7.2021. Máme ráno a začíná náš první "volný" den na tripu. První se budí Plevouš a začíná psát se značným zpožděním report z prvního dne naší cesty. Krátce po sedmého hodině se obléká a vyráží do Valů pro snídani do místních potravin. Pěkná, příjemná procházka, při které přemýšlí jak pokračovat v rozepsaném reportu. Po návratu pokračuje ve psaní a opatrně probouzí omladinu. První z "pelechu" leze Plíva. Plevič ještě polehává s mobilem v ruce, ale jen do doby, kdy na něj hejkne ségra, že mu tu asi ke snídani nic nezbude. Po rohlíkách s marmeládou se jen zaprášilo, ještě koláček a jdeme prát veškeré oblečení, které se může po zbytek tripu hodit. Pověsíme prádlo na šňůry, ponožky necháváme rozložené na stole před týpím a jdeme se chystat na "krátkou" procházku. Cílem dne je koupání se v pískáči Velký Písník, někde se dobře najíst a v Přeloučit nakoupit něco na večeři a snídani. Z kempu odcházíme po 11 hodin, obcházíme jižní výběžek písáku a pod silnicí zastavujeme na první koupání. Je znát, že je pracovní den, nikde nikdo, voda pěkně čistá. Při koupání koukáme na poloostrov, kde je náš kemp a vidíme i špičku našeho týpí. Bereme věci a jen v plavkách, na boso pokračujeme dále po silnici, která je z důvodu uzavírky zcela bez provozu. Od silnice pokračujeme po zelené naučné stezce, vedoucí po severní straně písáku. Dvakrát zastavujeme na pivo/limo a také koupačku. Po celé jižní straně je velice patrné, jak hodně zde v uplynulých dnech pršelo. Všude jsou obrovské kaluže i laguny, až se dostáváme k jedné, která nám kříží cestu. Pleviče nenapadlo nic lepšího, než že ji přeskočí. Sice ho Plevouš od nápadu odrazuje, ale nakonec se rozbíhá a skáče. No bylo to o fous, ale lagunu úspěšně přeskočil. Chytřejší z nás místo obchází a pokračujeme dále v cestě na oběd. Míjíme plot, za kterým běhá velký bílý pes a Plíva se s ním spřátelila a dávají si spolu závod v běhu. Bylo znát, že se tato aktivita oběma líbila i když Plíva sotva plete nohama, na stylu i rychlosti běhu to znát nebylo. Přicházíme k silnici od pískáče Buňkov a za ní vidíme restauraci Cikánka. Máme již ukrutný hlad a tak usedáme ke stolu a prohlížíme si jídelák. Nabídka je velice slušná i co se týče cen a točená limonáda za dvacku, je již v této blbé době z říše snů. Knedlo, maso, zelo u nás všech vyhrálo a bylo výborné, proto i tuto restauraci můžeme doporučit. Dáváme se do řeči s obsluhou a ptáme se proč mají otevřeno jen do 15hodin. Servírka vysvětluje, že nemůžou najít druhého kuchaře a ptá se, jestli o někom nevíme... :-). Poděkujeme, zaplatíme a pokračujeme v naší okružní procházce kolem písáku, míjíme jeden z několika kempů, které zde jsou. Po pár kilometrech zjišťujeme, že jsme přešli odbočku a tak pokračujeme ještě kousek a stáčíme se skoro souběžnou cestou zpět směrem na Přelouč. Přecházíme silnici a vzhledem k rekontrukci silničního mostu, pokračujeme směrem na západ kolem Labe na most pro pěší. V Přelouči navštívíme cukrárnu a dáme si něco dobrého, nezapomeneme ani na zmrzlinu a po nákupu v místním Penny naše kroky vedou na místní vlakové nádraží. Přece jen se nám s nákupem v igelitkách nechce tahat dalších 6km a jedeme tedy do Valů, odkud je to do našeho kempu přeci jen kousek. V kempu uklízíme suché prádlo, dáváme chladit pití do ledničky. Ano i tuto výbavu mají moderní indiáni :-) Oblékáme si plavky a jdeme ještě do večeře dovádět do písáku. Po koupačce se sprchujeme jen venku studenou vodou, přece jen naše těla nechceme moc rozmazlovat teplou sprchou, dáme si večeři z vlastních zásob a začínáme balit první věci před zítřejším odchodem. Večer si rozbalíme pár nakoupených nezdravých dobrot, hrajeme kostky a kolem 22hodiny se jde spát, ráno chceme totiž vyrazit včas, neboť předpověď počasí hlásí velké teplo a jasno! Dobrou noc....

Během pátého "volného" dne jsme nakonec nachodili 15 kilometrů.

Pár fotek z pátého dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/116287940718923/ 

 

26.července 2021 18:55: REPORT z šestého dne na tripu: 

Trip, den šestý 16.7.2021. Máme páteční ráno, probouzíme se naposledy "v civilizaci" , snídáme venku před týpím, balíme zbytek věcí a ve čtvrt na devět vyrážíme na nejdelší část našeho tripu. Dle předpovědi nás čeká pořádný pařák, ale naštěstí by mělo slušně foukat, tak to snad nebude tak náročné. Na zahřátí plosek nohou nás čekají tři kilometry po asfaltu, kdy přes Valy pokračujeme neznačenou cestou až se dostáváme na červenou turistickou značku, která nám bude následujících 15 kilometrů dělat společnost. Přes zámek Choltice a přilehlou oboru se dostáváme do obce Svojšice, kde si v přístřešku u dětského hřiště dáváme malou svačinku. Mládež si chvilku zablbne na lanové dráze a jdeme se podívat na tvrz z roku 1365. Opravdu pěkný zachovalý kus historie, ale my neleníme a pokračujeme dále po červené na Horní Raškovice. Cestou nemůžeme minout rozhlednu Barborka, ze které je krásný rozhled do kraje. Vidíme i nedaleký Heřmanův Městec, kde máme naplánovánu zastávku na oběd. Bude 13hodin a my na náměstí v Heřmaňáku hledáme nějakou rozumnou restauraci. Výběr se zprvu nezdá nic moc, ale hned za hlavním náměstím si všímáme restaurace U Slunce. Letmo nahlédneme do vyvěšeného meníčka a jdeme omrknout venkovní posezení, které v dnešním vedru, nabízí příjemný stín pod korunami stromů. Obsluha se zdá poněkud zmatená, Frankfurtská polévka je chutná, ale hlavní chod ve formě rajské omáčky, masa a těstovin není zrovna výhra. Omáčka rozhodně nepřipomínala chuť rajské, jakou běžně známe, ale máme hlad, který je nejlepší kuchař. Chvilku ještě posedíme, čekáme na obsluhu, rádi bychom zaplatili, nejsme sami, ale obsluha se ke kasírování zrovna nemá. Nakonec se nám to podařilo a jdeme naproti přes silnici do potravin, nakoupit pečivo a něco k večeři i snídani. Na malém Masarykově náměstí ještě navštívíme lékárnu, došli nám náplasti a vyrážíme po modré značce zámeckým parkem směrem na Konopáč, kde se chceme osvěžit na koupáku. Čas sice letí, ale dnes se nám i přes bolavé plosky noh a puchýře jde celkem dobře a můžeme si proto trochu relaxu dovolit. Je čtvrt na čtyři a do cíle tripu nám zbývá jenom 8 kiláků.  Naštěstí další úsek, vede lesem, kde je vedro přece jen snesitelnější. Míjíme několik dalších rybníku a vesnic až přicházíme do malé dědinky Míčov a zastavujeme u hospody. Máme 20 minut čas, než se má otevřít a tak se rozhlížíme do kraje. Vidíme náš zítřejší cíl, zříceninu hradu Lichnice a pod ní Lovětínskou rokli. Právě zde, na kraji rokle, máme namyšlen dnešní bivak. Netrvá to dlouho a přichází usměvavá a mladá "hospodská“, zjišťujeme co je na čepu. Výběr je slušný, ale nabídka Plzně Plevouše v těchto končinách skutečně překvapuje a jednu/dvě si dává, zatím co mládež cucá brčkem Pepsinu. Je tu krásně a ten výhled na zříceninu, je skutečně nádherný. Blíží se půl sedmé a my se se vydáváme na závěrečné tři kilometry, které vedou převážně z kopce, až přicházíme k silnici pod Lovětínským rybníkem a míjíme místní restauraci. Na okraji rokle, na dohled silnice, zakládáme náš dnešní bivak, tentokrát však nedáváme celty přes hamaky, ale jen z jedné strany od silnice, aby nás nerušila v noci světla aut. Stavba bivaku byla obzvláště rychlá, dáváme si večeři a krátce po 20hodině přemýšlíme co s načatým večerem. Vyhrává návštěva nedaleké restaurace, balíme si věci do krosen a opouštíme náš bivak s nadějí, že jej při návratu opět najdeme ve stejném stavu. Dáváme si nějaké to pití a jako desert, pořádné masové klobásy z grilu. Pěkně zahájený večír.... Po pár hodinách restauraci skoro zavíráme a vracíme se na náš bivak, který nacházíme tak, jak jsme jej opustili. Uléháme ku spánku a těšíme se na další dobrodružství, které nám zbytek tripu ještě připraví. Dobrou noc.

Během šestého dne jsme nakonec ušli 29 kilometrů.

 

Pár fotek z šestého dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/117161807298203/ 

27.července 2021 19:15: REPORT ze sedmého dne na tripu: 

Trip, den sedmý 17.7.2021. Po teplé a klidné noci u Lovětínské rokle, se před 6 hodinou ranní pomalu probouzíme. Jen tak ležíme a užíváme si, za doprovodu zpěvu ptáků, romantický pohled na koruny stromů. Také snídaně v hamace, s touto kulisou, je skutečně nezapomenutelným zážitkem. Máme však před sebou další den, našeho putování a není nač čekat. Opět nám hrozí kolem oběda déšť a proto částečně upravujeme trasu. Vypouštíme průchod Lovětínskou roklí i návštěvu Hedvičina údolí, stejně jako plánovaný oběd v Třemošnici. Náplastmi lepíme bolavé paty a krátce po půl osmé se vydáváme na cestu. Jakmile opustíme les, zjišťujeme, že je všude hustá mlha. Držíme se červené značky, po které přicházíme do dědinky Podhradí, ze které stoupáme na mlhou zahalenou zříceninu hradu Lichnice. Je krátce po osmé hodině a jsme na vrcholu první! Mystické a zvláštní místo, kterému dodává určité kouzlo i zmíněná mlha. Na druhou stranu, přicházíme o výhledy do kraje, na které jsme se, i díky objeveným fotkám na internetu, skutečně těšili. Máme však štěstí, vane mírný vítr a sluníčko se snaží mlhou prodrat. Po dalších 40 minutách je však vše jinak a my si užíváme krásné pohledy do kraje kolem zříceniny. Počasí zatím nevypadá, že by mělo pršet, stejně ani radar ničím nehrozí, ale věříme předpovědi a proto v 9hodin vyrážíme dále po červené směr Seč. Díky předpovědi počasí, trochu zbaběle řešíme, kde přespat. Stavět bivak v odpoledním dešti se nám skutečně nechce a máme tedy prověřeno několik ubytování v Seči, kde by bylo možné poslední noc přečkat. 12 kilometrů je před námi, tak uvidíme co bude počasí dělat a podle toho se v Seči rozhodneme. Zatím přicházíme do Třemošnice, nakupujeme si večeři, neodoláme předraženým zákuskům z místní cukrárny a doplňujme vodu na cestu. Vycházíme po červené z Třemošnice šotolinovou cestou, ze které jsou nádherné výhledy do kraje. Stoupáme pod hřebenem Kaňkovy hory k rozcestí Kubíkovy duby. Krásné táhlé stoupání a nádherné výhledy do kraje, které nám však kazí hejna otravného kloše jeleního. Zajisté tuto havěť znáte také, malé mušky, které na vás nalítnou a nejde je z těla sundat, drží jak přilepené. Bylo jich skutečně hodně a mít Entomofobie, asi bychom se všichni zbláznili. Toto byl rozhodně nejhorší 3 kilometrový úsek z celého dosavadního tripu. Naše trápení ukončuje až luční klesání do obce Počátky, kde si dáváme svačinu a měníme boty. Zbytek cesty, až na Seč, vede již po silnici a tak chceme nohám, lehčí obuví, trochu ulevit. Za Počátkami a následně před Sečí přichází dvě menší přepršky a tak v rychlosti vyndáváme připravenou celtu, pod kterou se společně schováváme. Jdeme za sebou a připomínáme jednu velkou housenku :-). Je chvilku po půl jedné a my vcházíme do Seče a míříme si to přímo do předem vyhlédnuté Pizzerie Ambrozia. Byla to dobrá volba! Pizza je výborná, obsluha příjemná a venkovní posezení útulné. Pokud budete někdy v Seči, určitě se zde na oběd zastavte. Po obědě začínáme řešit, jestli bude nutný nocleh v hotelu, nebo se ubytujeme dle plánu v lese u přehrady Seč. Počasí se začíná jevit lepší, Windguru srážky také zredukovalo na minimum a tak se zdá, že můžeme pokračovat dle plánu. Plíva se sice již těšila na teplou sprchu a postel v hotelu, ale nakonec padla volba na druhou variantu, s bivakem v přírodě. Před tunelem a hrází přehrady se napojujeme na zelenou turistickou značku, následně na modrou, po které se hrabeme skoro po čtyřech na zříceninu hradu Oheb. Od zříceniny i vyhlídky je krásný pohled na přehradu i zelený ostrov v zátoce pod Ohebem. Po chvilce odpočinku a kochání se krásnou přírodou, se vydáváme, na závěrečný kilometr a půl, do míst, kde plánujeme rozbalit náš bivak. Míjíme stromy zasažené kůrovcem, které jsou dle místního CHKO ponechány svému osudu a scházíme z vrchu Olšina až dolů k vodě. Již mimo Přírodní rezervaci Oheb vybíráme místo na bivak a co nejblíže vodě. Máme štěstí, tak dolů k vodě zatím kůrovec nepostoupil a tak je tu stále hustý les a dostatek stromů k zavěšení našich hamak. Místo tedy máme, čas také a tak se soukáme do plavek a skáčeme do vody. Překvapuje nás, jak je voda čistá a příjemně osvěžující. Mezi koupáním zavěšujeme přibližně 8metrů od vody hamaky, celty opět dáváme jako zábrany proti větru, pršet by již nemuselo... Po druhém zvlažení lezeme z vody a sprchujeme se, v petkách donesenou vodou. Spaní máme připravené, večeříme a krátce po sedmé hodině, opět necháváme bivak svému osudu a ve věcech na spaní vyrážíme do nedaleké hospůdky. Chvilku posedíme, aktualizujeme náš blog i Facebook a řešíme trasu posledního dne tripu. Všechny nás již bolí nohy, ale naštěstí ne svaly, nebo klouby, ale plosky s puchýři, otlaky či sedřené paty. Ještě před setměním platíme a vracíme se kilásek zpět do našeho nocležiště. Kontrolujeme radar, který nevypadá úplně nejlépe, něco menšího se zřejmě žene.... Vyčistit zuby a jde se spát, čeká nás poslední náročný den na tripu. Mládež okamžitě usíná a fotřík, s prvními kapkami deště, přemýšlí, jestli bivak, bez celt nad hamakami, byl dobrej nápad. Naštěstí šlo o krátkou sprchu, která nestihla napáchat větší škody a může i on klidně spát.  Dobrou noc.

Během sedmého dne jsme nakonec ušli 19 kilometrů.

Pár fotek z sedmého dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/117986083882442/  

 

28.července 2021 19:25: REPORT z posledního dne na tripu: 

Trip, den osmý 18.7.2021. Je za námi poslední noc našeho prvního tripu. Měli jsme štěstí, v noci již další bouřka ani sprcha nepřišla a tak po snídani začínáme balit naše věci suché. Začínáme lepit náplastí bolavé paty a při tom v trávě sušíme spacáky. V tom přichází nečekaně menší mrak a kropí nám zbytek nezabalených věcí, včetně spacáků. Štěstí, že další noc spíme již doma! Cpeme tedy vlhké spacáky do jejich obalů, dobalujeme zbytek obsahu krosen a v 9 hodin vyrážíme na závěrečnou část cesty. Po pár metrech, si začíná Plíva stěžovat na bolavý kotník, který po štípnutí nějaké havěti přes noc "pěkně" natekl a bota je jí těsná. Je to však bojovnice a jen tak to nechce, poslední den, vzdát!! Pokračujeme podél vody k chatové oblasti Ústupky, kde se nedaleko včera navštívené hospůdky napojujeme na modrou značku. Tato vlastivědná naučná stezka krajem Chrudimky nám dělá společnost první tři kilometry, až k přítoku Chrudimky do Seče. Zde nám mapy.cz nabízí zkrácení, díky kterému ušetříme 2,5km a dostaneme se naproti na žlutou turistickou značku. Již v mapách Plevouše zaujal symbol, který na mapě je v prostoru přechodu Chrudimky. Vysvětlení symbolu dostáváme v okamžiku, kdy opouštíme modrou značku a neznačenou cestou odbočujeme vpravo. Míjíme velký pařez a na něm nelze přehlédnout opravdu velkým písmem napsaný nápis "BROD" . Ujdeme sotva 100 metrů a již z dálky jej vidíme a začínáme tušit, že toto bude opravdu výzva. Přicházíme blíže a zkoušíme jít po vyšlapané cestě pár metrů proti proudu, jestli nenajdeme něco mělčího na přejití. Bohužel nic takového se tam nenacházíme a tak se vracíme ke brodu, u kterého již přešlapuje týpek, který přišel chvilku za námi. Začínáme řešit jestli brodit, nebo se vrátit, přece jen nevíme, jak je brod hluboký. Týpek studuje mapu v mobilu a pomalu odchází. Plevouš zvažuje, že zabalí důležitou elektroniku do igelitu a půjde brod vyzkoušet. V tom na druhé straně přichází rybář a bez váhání vstupuje do vody. Neváháme a dáváme se s ním do řeči a ptáme se jaký tento brod asi je. Dostáváme odpověď, že nejhlubší a nejhorší jsou první 4 metry a máme si dát ze začátku pozor na velké kameny a hloubku hodně nad kolena. Balíme tedy mobily, foťák i peněženku do igelitu a vše dáváme na vrch krosny vedoucího výpravy. Náš rozhovor s rybářem zaznamenal i týpek a tak se vrátil s dotazem "jestli to jdeme zkusit". Plevouš odpovídá, že se nám to obcházet nechce a je to výzva, která se neodmítá a při tom si sundává boty, ponožky i kraťasy a vyráží v trenkách do zakalené Chrudimky. Rybář měl pravdu, na kraji brodu jsou skutečně velké kameny a balvany, je potřeba hodně zvedat nohy, aby nedošlo na nechtěné zakopnutí i koupel. První přechází tedy fotřík, průzkumník a až potom omladina. Zvládli jsme to! Byl to nevšední zážitek, který náš trip, poslední den, skutečně okořenil. Dáváme ponožky, boty a pokračujeme směrem na Klokočov, kde si dáváme svačinku. Čas využíváme také k očištění písku z plosek noh po brodění, abychom si nohy zbytečně nesedřeli. Dále pokračujeme po červené značce, kde nás cestou překvapuje vzrostlý strom vyvrácený tak, že zprvu nevíme jak ho obejít. Byl to oříšek, ale i tuto výzvu jsme nakonec zvládli a kráčíme dále. V Modletín měníme barvu za zelené a pokračujeme směrem do lesů, kde nás nejdříve vítá další strmé stoupání, ale také první větší polom. Akrobaticky přelézáme stromy a pokračujeme dále. Na kraji lesa Plíva zahlédla pěknou chlupatou housenku a tak ji bere na výlet. Dává jí jméno Šimon a Plevič doplňuje, že Šimon a Matouš jedou na Riviéru :-) . Míjíme vrchol Spálava nad stejnojmennou vesnicí a opět vcházíme do lesa. Jedná se o Přírodní rezervaci Spálava a narážíme na neprostupný polom, který musíme zdlouhavě a krkolomně do stráně obcházet. Chvílemi máme obavu, že tudy cesta dále nepovede. Prolézáme nízkým smrčím a dostáváme se o cestu níže, která je značně zdevastovaná lesní technikou. Na několika místech jsou kaluže, které zapáchají olejem. Toto je skutečně k přírodě šetrná ekologická těžba. Nakonec zjišťujeme, že polom nebyl tou největší záludností, ale naopak hluboké koleje plné bahna, které z vypětím všech sil obcházíme nízkým porostem ve stráni. Máme vyhráno, jsme z lesa venku na dohled vesničky Lány. Plíva opět maže oteklý kotník a mění boty za lehčí a volnější. Další chůze v trekových botách již naštěstí není nutná. Po dohodě vypouštíme další terénní pasáž na zelené a jdeme po silnici přímo do Libice nad Doubravou, kde máme plánovánu zastávku na oběd. Máme 14hodin a usedáme na zahrádce před hostincem U Bambuchů. Do cíle celého tripu nám zbývá pouhých 6 kilometrů a tak si můžeme dovolit posedět a odpočinout si. Knedlo, maso, zelo i karbenátky se šťouchačkama byla dobrá volba a tak obsluze jídlo chválíme. Jako desert si dopřáváme výbornou zmrzlinu, kterou v hospodě také točí. Jdeme na to, pokračujeme po zelené přes krásné Mariánské údolí, od Horního mlýna již po červené stoupáme drsnou stojkou směrem k našemu cíli. Míjíme skály Koukalky a kolem parku Třešňovka vcházíme na okraj Chotěboře, odkud je nádherný výhled na hřeben Železných hor, ukrývající vodní nádrž Seč. Do cíle nám chybí necelý kilometr a půl. Procházíme okrajovou částí Chotěboře a to do táhlého stoupání které vede k vlakovému nádraží. Plevouš to komentuje "kdo tohle vymyslel dělat nádraží na kopci?". Blíží se 17 hodina a my přicházíme do místa, kde náš trip, před osmi dny začal. Jsme v cíli, se 175 kilometry v nohách a spoustou zážitků, na které jen tak nezapomeneme. Věříme, že náš report i blog motivuje další nadšence, či váhající a ti se také vrhnou na cestu, plnou nových dobrodružství.

Během osmého dne jsme ušli 22,5 kilometrů.

Pár fotek z posledního dne: https://www.facebook.com/100205288993855/posts/118867447127639/

Vaši Plevíci na tripu