Pravidelně se vám snažíme sdílet naše zážitky
z cestování a přidat nějaké zajímavé tipy, které stojí za návštěvu či za
vyzkoušení. Tentokrát trochu změna, protože poprvé přinášíme podrobnější
zkušenost, nebo chcete-li minitest a věříme, že na následujících řádcích
najdete to, co hledáte. Fotr Plevouš si totiž pod stromeček naježil základnější
sněžnice a nyní se vám pokusí předat svoje první dojmy.
V první řadě bych rád zdůraznil, že s podobným
produktem jsem doposud neměl žádné zkušenosti, pominu-li samo domo pokus něco
takového v mládí zhotovit z prkének a tak doufám, že informace budou
užitečné. U nás na Vysočině již nebývá sněhu mnoho, ale když na pár dní něco
napadne, bývá z toho většinou kalamita a tak jsem již delší čas po
nějakých sněžnicích pokukoval. Definitivně mě k nákupu přiměla zkušenost
z Krkonoš, kdy jsme se synem v závějích a mrazu na Zlatém návrší u Vrbatky
takřka zapadli. Článek ze zmíněného mrazivého výšlapu najdete zde: https://fotrnatripu.tv
Neberte následující řádky jako reklamu, jde pouze osobní
zkušenost s výrobkem, který lze zakoupit v řetězci se sportovním
vybavením Decathlon. Jedná se o nejzákladnější model sněžnic SH 100 Easy
Mountain a v nabídce jsou tři velikosti rámu, podle velikosti boty.
Nejmenší velikost rámu je určena nejmenším dětem, střední potom větším dětem a
dospělým s menší nohou a největší rám patří všem ostatním. Pro moji
velikost bot 45 je poslední velikost rámu úplně ideální a udávaná váha páru 1,8kg
(naváženo 1,7kg) je takřka neznatelná. Ostřílení uživatelé sněžnic budou ze zkušenosti
zajisté namítat, že opravdové sněžnice mají vypadat a fungovat jinak, ale
nejsou sněžnice jako sněžnice. Bavíme se zde totiž o základním modelu za
necelých 1400 Kč, který dokáže nabídnout více než jsem čekal. Dobré je zmínit
jejich konstrukci, kdy je rám vyroben z relativně pevného termoplastického
polyuretanu, který je na druhou stranu i poddajný. Neznamená to, že by se rám
kroutil, podél boty je dostatečně pevný, ale pata a špička je při chůzi
poddajná a díky tomu se s těmito sněžnici dá jít takřka stejně jako bez
nich, protože dokonale kopírují chůzi a dovolují i odraz od špičky. To z nich
za mě dělá docela zajímavý výrobek pro běžnou nenáročnou turistiku. 3x až 4x
dražší modely sněžnic mají většinou pevný rám a ohyb/pohyb je vyřešen jinak.
Každý si tedy musí vybrat co vlastně očekává, nebo využít možnosti nějaké
půjčovny a vyzkoušet různé konstrukce sněžnic, aby si udělal představu.
Sněžnice SH 100 jsou s botou spojeny pomocí „vázání“ a tří masivních
suchých zipů, které nebylo nutné po prvotním utažení během výšlapu utahovat.
Spojení s botou bylo tedy pevné a po chvíli jsme o sněžnicích ani nevěděl.
Na 26 kilometru dlouhý „testovací“ výšlap, jsem si do výbavy přidal i nordic
hole, abych zaměstnal i zbytek těla a krátce před sedmou ranní vyrazil do
čerstvě napadaného prašanu.
První testovací metry byly spíše ve znamení zjistit,
jak se dá na nový došlap spolehnout a to z mírného kopce s umrzlým
sněhem pokrytým prašanem. Již tento úsek ukázal, že „podrážka“ sněžnic je i
díky šestici hrotů dostatečně dimenzována pro chůzi. Když zmiňuji hroty, je
dobré zmínit, že jsou vyměnitelné, umístěny ve dvojicích vedle sebe a to pod
patou, dva pod prstovou částí a dva těsně před prsty, které zajištují jistotu
při záběru špičkou. Cesta mě zavedla na dostatečně zasněženou asfaltovou
cyklostezku, kde jsem si až po čase všiml, jak mi čas od času podklouzla hole,
ale sněžnice držely. Zkusil jsem tedy omést vrstvu sněhu a pod ním byla docela
slušná vrstva hladkého ledu, která pro sněžnice neznamenala sebemenší problém, otisk hrotů na obrázku níže.
očištěná ledová ploch a uprostřed zřetelný otisk hrotů po pouhém došlápnutí a vpravo vyznačení všech hrotů
Pouze když jsem kráčel opravdu hodně agresivně, tak větší vrstva sněhu občas
díky zhutnění poodjela, ale k uklouznutí nedošlo, protože v tu dobu
se již ke slovu dostaly zmíněné hroty. V místech, kde jsem předešlý den
hodil nekontrolovaně záda, jsem si teď kráčel zcela bez zaváhání a hlavně bez
obav. Zajímalo mě, jakou budou mít účinnost sněžnice v hodně ostrém svahu
a tak jsem se pustil ve zhruba 10 centrimetrech sněhu z bývalého
železničního náspu dolů a jen lehce se jistil holemi. Ani v této chvíli
jsem se nedostal do nesnází a nejinak tomu nebylo ani v opačném směru, kde
se naplno ke slovu dostávají také přední hroty. Co se týče chůze ve větší
vrstvě čerstvého navátého sněhu, tak sněžnice mají určitě limity, ale ani 50cm
vrstva sněhu neznamenala, že bych se propadl po koleno, ale rozhodně jsem
nekráčel pouze po povrchu. Vliv na to zajisté má i fakt, že tyto sněžnice mají menší
plochu k rozložení váhy, nežli dražší sourozenci, ale především váhový
limit do 90kg, který vykrmen po Vánocích lehce překračuji. Přes to vše byla
chůze svižná, jistá a především zábavná a o tom to hlavně je.
Ke konci výšlapu,
jsem již začal pociťovat větší únavu a v tento okamžik se mi do cesty
postavila vyfoukaná ledová plotna, která byla navíc mírně z kopce. První
nakročení bylo spíše na jistotu s podporou hůlek, ale zbytek zhruba 10metrového
úseku jsem prošel již v normálním tempu a bez nějakého náznaku nejistoty.
Byl jsem mile překvapen, co těch 6 hrotů na každé sněžnici snese. Chůze po
louce či ušlapaném sněhu je naprosto bez problémů, stejně tak po vyhrnuté
silnici, jen zde přes tenkou vrstvu sněhu dochází ke zvýšenému kontaktu hrotů o
asfalt a také k jejich většímu opotřebení. V cíli výšlapu jsem
zkontroloval hroty a nejvíce opotřebené jsou ty úplně přední, potom o něco méně
ty prostřední a takřka bez známek opotřebení ty zadní. Co se týče hrotů, jsou
vyměnitelné a dají se pořídit stejně jako náhradní stahovací suché zipy ve
standardní nabídce náhradních dílů Decathlonu. Poněkud nestandardní se mi již zdá možnost
si pořídit celé „vázání“ a tím ze sněžnic mít takřka nezničitelného parťáka na
zimu.
pohled na lehké opotřebení všech hrotů po prvním výšlapu
Můj naprosto první výšlap ve sněžnicích předčil moje očekávání a již
nyní se těším, kam se vypravím příště.
Martin
Pleva, web: plevicinatripu.blogspot.com
